Katalogy > Názvosloví > Starověké Plejády jako nebeské sedmero

Starověké Plejády jako nebeské sedmero

Mezi nejnápadnější skupenství hvězd, dříve považované za samostatné souhvězdí, patří bezesporu Plejády. Již ve starověkých písemných dokladech je jim věnována velká pozornost. Dozvídáme se tak, jakou úlohu sehrávaly Plejády v astronomii, a tím i v běžném životě tehdejších lidí. Plejády na rozdíl od jiných významných seskupení hvězd mají i své výjimečné postavení na obloze. Stojí totiž nejen v dráze Měsíce, který je po dobu necelých pěti let téměř každý měsíc pravidelně zakrývá, ale také v místě, kde má Mars zastávku a někdy dokonce jeho dráha vytvoří smyčku právě kolem Plejád. Podívejme se blíže na vztah Plejád, Měsíce a Marsu ve starověké Mezopotámii a srovnejme tento přístup se starořeckou astronomií.

M45
Otevřená hvězdokupa M45 (Plejády), souhvězdí Býk

Podle staré mezopotamské literární skladby Enúma eliš se bůh Marduk utkal v boji o moc s pramáti bohů Tiámat. Porazil ji, roztrhl vedví a z jedné poloviny jejího těla vytvořil nebesa. Na nich uspořádal v souhvězdí hvězdy, podoby velkých bohů.

Z mnoha dalších písemných dokladů víme, že planety a stálice byly ve starověké Mezopotámii považovány za jakési obrazy bohů, nejednalo se ale o identifikaci v podobě inkarnace. Před nebeskými tělesy se stejně jako před sochami významných představitelů pantheonu odehrávaly rituály, uzavíraly smlouvy a jejich jména máme uchována v řadě modliteb.

Sebettu, tedy „Sedma“, Plejády, patří k souhvězdím doloženým v bohoslužebné praxi již v 2. tisíciletí před Kristem. Často se objevují ve společnosti Síria, Orionu a planet Marsu nebo Saturnu. Jednou jsou Plejády citovány v souvislosti s takzvanou modlitbou „pozdvižených rukou“, jindy se objevují v textu zaklínání proti neznámým zlům a proviněním Šurpu („Spálení“).

Sebettu
Sebettu (Plejády)

Plejádám byla věnována pozornost i v mezopotamských sbírkách prvních starověkých astronomů. Počátkem 1. tisíciletí před Kristem nebyl například v hvězdářských kruzích zodiak zavedenou praxí, a tak se polohy planet a Měsíce určovaly především za pomoci jiných vybraných souhvězdí. K těmto „bohům stojícím v dráze Měsíce“ patřily také Plejády.

V mezopotamském příběhu o bohu války Errovi čteme, že Sebettu je plné hrůz, děsí lidské i božské plémě a jeho dech se podobá smrti. Každý ze „Sedmy“ vykazuje skutečně hrůzné atributy:

„Anu, vládce bohů, oplodnil zemi. Sedm bohů mu zrodila a on je Sebettu nazval jménem. Před ním stojí, on určil jejich osud. Prvního přivolal a dává příkaz: Kdekoliv se rozzuříš a kam přijdeš, nechť protivníka nemáš! Druhému praví: Jako oheň hoř, plápolej jako plamen! Třetímu praví: Vezmi na sebe podobu lva, kdo uvidí tě, ať zničen je! Čtvrtému praví: Když nesou tvé zbraně zuřivé, i hora nechť se zřítí! Pátému řekl: Jak vítr se proháněj a zkoumej svět! Šestému nařídil: Nahoře i  dole přecházej, nikoho nelituj! Sedmého naplnil jedem zmije, jenž život drtí. Když Anu všem Sebettu osud určil, dal je Errovi, hrdinovi bohů: Nechť ti pomáhají!“

Sbírka zaklínání „Zlí démoni Utukku“ ztotožňuje Sebettu s démony přebývajícími na pustých místech, na horách, ale také v hrobech. Sebettu podle mezopotamské mytologie zplodil nejvyšší bůh Anu se zemí, určil jejich osud a odevzdal je jako pomocníky bohu Errovi. Tento bůh boje, moru a zkázy byl blízký bohu Nergalovi, často s ním doslova splýval. Nergal vykazoval vedle rysů válečnického božstva také charakter podsvětní. K Errovi jej vázala zejména astrální symbolika, byl totiž ztotožňován s hvězdou Salbatánu, planetou Mars. Stejně jako v případě Plejád, i působení Marsu bylo spojováno s neblahými a katastrofickými jevy. Jeho záře byla například považována za příčinu morových epidemií.

K dalším neblahým znamením na hvězdném nebi patřila ve starověké Mezopotámii zatmění Měsíce. Byla předpovídána pomocí věšteb z jater nebo olejových skvrn, ale také v reakci na neobvyklé nebeské jevy (pokud se například nový Měsíc objevil příliš brzy nebo byl nezvykle velký). Zatmění Měsíce, ale také Slunce, byla pečlivě pozorována, protože byla považována za předzvěst nešťastných událostí zejména v okruhu panovnických osob a nepřátel země. Zlo, které se zatměním Měsíce přicházelo, mohla zmírnit pouze přítomnost planety Jupiter v jeho průběhu. Zatmění byla v mytologické rovině vysvětlována přítomností Sebettu v blízkosti Měsíce. Proti měsíčnímu bohu je posílá otec Anu. „Sedma“, Plejády, se rozpojí, obklíčí nebohého Sína a úplně jej zastíní.

Zatmění
Úplné zatmění Slunce

Pro staré Mezopotamce tedy byly Plejády démonickým souhvězdím přinášejícím neštěstí a utrpení. Byly spojovány s válečným ohrožením a chorobami postihujícími lidstvo i zvířata. Doprovázely hrozivého Erru a ohrožovaly měsíčního boha, který byl v souvislosti se svým astrálním obrazem spojován s periodicitou přílivu a odlivu, plodností člověka, hospodářských zvířat a rostlin a připodobňován k periodám lidského života v podobě zrodu, dorůstání, ubývání a smrti.

Pro Řeky byly naopak velmi důležité první východ a poslední západ Plejád. První uzření na východě těsně před svítáním uprostřed května signalizovalo začátek žní a příznivou dobu pro plavbu. V září, kdy Plejády naposledy zapadaly, nastávala doba dešťů, mořských bouří a čas nové setby.

Plejády (pleiades) jsou v řecké mytologii nebeské nymfy plodnosti, dcery Títána Atlanta a Okeanovny Pléiony (podle jiných bájí byla jejich matkou Aithra a sestry Hyady). V řeckém bájesloví se uvádí sedm Plejád: nejstarší Máia, Élektra, Taygeté, Alkyoné, Kelainó, Steropé (někdy též Asteropé) a Meropé. Vypráví se, že bohyně Artemis zazlívala Óríónovi, že pronásledoval z milostné touhy její průvodkyně Plejády, které před ním prchaly boiótskými lučinami, až se Zeus slitoval a proměnil je v holubice. Nakonec však pronásledované i pronásledovatel skončili jako souhvězdí. Plejád je sice sedm, ale zřetelně je pozorovatelných jen šest; není prý vidět Meropé.

Artemis
Artemis, dcera Dia a Léty

I když bychom mohli o každé z Plejád vyprávět svůj vlastní mýtus, obrátíme se na Meropé, tu která jediná z nich je smrtelná.

Meropé byla manželkou Sísyfa a porodila mu syny Glauka (zelený jako moře), Ornytióna a Sinóna. Když Zeus nařídil, aby Sísyfos byl odveden do Hádu za zradu Dia při únosu Aigíny, Sísyfos zajal Smrt (Thanatos) a spoutal ji, až ji po dlouhé době osvobodil Árés. Smrt ihned zabila Sísyfa; ten však ještě předtím rozkázal Meropě, aby ho nepohřbívala. Persefonu přemluvil, aby mu dovolila vrátit se na svět. Nechtěl se však znovu vrátit do podsvětí, kam ho násilím dovlekl Hermés, a od té chvíle začal Sísyfův trest. Meropé se styděla, že její manžel je jako zločinec v podsvětí, proto opustila šest sesterských hvězd Plejád a od té doby nebyla již nikde spatřena. Současné pojmenování hvězd tomu ale neodpovídá.

Na rozdíl od mezopotamské tradice se v antickém pojetí nesetkáváme s tak příkrým vztahem zosobněného Marsu (pro Řeky Árés, pro Římany Mars) či Měsíce (pro Řeky Selené, pro Římany Luna) a Plejád. Odraz jejich setkávání lze vystopovat, spíše však v rovině vedlejších mýtů. Řekové ani Římané totiž nekladli tak velký důraz na kult nebeských těles, se kterým jsme se setkali u astrálního náboženství Předního východu. K přímému propojení planet a bohů dochází až v hellénismu, a římské pojetí astronomie a mytologie je toho důkazem.

Árés, v řeckém bájesloví syn Diův a Héřin, byl bohem lítého boje; jeho družkami byly bohyně vražedné války Enýó a bohyně sváru Eris. V Áreově družině byli i Deimos (Děs) a Fobos (Hrůza), které Áreovi porodila bohyně Afrodíté. Téměř všichni bohové Área nenáviděli, dokonce i  jeho otec, vševládný Zeus; výjimkou byla bohyně Afrodíté, která s Áreem podváděla svého manžela Héfaista, a vládce podsvětí Hádés, ke kterému přicházely duše padlých bojovníků. Árés sídlil v Thrákii, v drsné zemi, která odpovídala jeho svárlivé povaze. Umělec Héfaistos přistihl svou ženu Afrodítu při nevěře s Áreem, oba nevěrníky chytil do jemné kovové sítě a vydal je posměchu bohů. Afrodíté porodila Áreovi Deima, Foba a Harmonii, jejíž chůvou byla právě Plejáda Élektra. Dalšími jejich dětmi byl pozdější zakladatel Théb, král Kadmos, okřídlený Erós a Anterós. Árés nikdy nedbal řádu a zákona, ba přímo jimi opovrhoval. Nezastavil se ani před vraždou. Zabil Bellerofóntova syna Ísandra a dokonce i Poseidónova syna Hellirhothia. Zeus soudil Área v Athénách na pahorku Areopagu, ale Árés byl osvobozen pro nedostatek svědectví.

Árés
Árés

Mars byl pro Římany bohem zemědělství a války, synem Iova a jeho ženy, bohyně Iunony. Byl po Iovovi nejpřednější a nejuctívanější římský bůh. Proto byl též pokládán za otce římského národa. Dcera krále Numitora Rhea Silvia porodila Martovi dvojčata Romula a Rema. Mars byl vůdcem v četných válkách, takže před započetím válečného tažení žádali vojevůdcové Marta vždy o pomoc. Mars měl několik chrámů v Římě. V dobách největší tísně římský národ sliboval Martovi posvátné jaro. Fraters Arvales, bratři Arvalští, prosili v květnu boha o ochranu polní úrody. K jeho poctě byl zasvěcen měsíc březen (Martius), jímž původně začínal římský rok.

Seléné byla oficiální bohyní Měsíce; jejím otcem byl Títán Hyperión a matkou Títánka Theia; jejími sourozenci jsou bůh slunce Hélios a bohyně jitřního jasu Éós. Seléné vystupuje z Ókeanu, jede na voze taženém dvojspřežím a rozdává světu své blahodárné světlo. Latinský název Luna přešel do češtiny. Ovšem v běžném životě Řeků nacházíme ve spojitosti s uctíváním Měsíce mnohem častěji kult bohyně Artemis. Uctívání Měsíce nebylo v Římě tak rozšířené jako u Řeků, kteří vytvořili celý samostatný kult. Římanům připadala Luna tajemnější než Slunce, nejdříve se ji tedy kořili jen jako nebeskému tělesu. Proto měla Luna poměrně málo chrámů. V pozdějších dobách Římané i u Luny přejali řecký kult.

Z uvedeného textu je tedy zřejmé, že starověký svět pohlížel na Plejády jako na skupenství zásadně sedmi hvězd, které více či méně ovlivňovalo pozemský život. Po stránce agrární, jak jsme viděli v případě starověkého Řecka, nebo na poli věštebném, což dokládají pozorování Plejád prvními mezopotamskými astronomy. Byli jsme rovněž svědky přerodu nahlížení na Plejády, které se z mužských démonických bytostí staly ženskými éterickými nymfami v podobě holubic.

Marie Benediktová, Petra Písařová
Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 20073krát.

* * *    Zrcadleno ze stránek astronomia.zcu.cz/hvezdy/nazvoslovi/148-staroveke-plejady-jako-nebeske-sedmero    * * *
Vytištěno ze stránky projektu Hvězdy (hvezdy.astro.cz/nazvoslovi/148-staroveke-plejady-jako-nebeske-sedmero)
Nahrávám...