Různé podoby HR diagramů
Na následujícím diagramu je zobrazeno 22 000 hvězd z katalogu HIPPARCOS společně s 1 000 hvězd s nízkým zářivým výkonem (červení a bílí trpaslíci) z Gliesova katalogu blízkých hvězd. Běžné hvězdy, které spalují vodík, podobné Slunci se nacházejí v pásu (hlavní posloupnost) táhnoucí se napříč diagramem (od levého horního rohu do pravého spodního rohu). Obří hvězdy mají vlastní skupinu v pravém horním rohu diagramu. Nad nimi leží vzácněji se vyskytující a jasnější obři a veleobři. V levém spodním rohu je skupina bílých trpaslíků - jedná se o vyhořelá jádra starých hvězd, u kterých zdrojem energie již nejsou termonukleární reakce, pouze vnitřní tepelná energie. Postupně (miliardy let) chladnou směrem k pravému spodnímu rohu diagramu.
Hvězdy jsou zařazeny do 5 hlavních tříd podle jasnosti |
I Veleobři Velmi hmotné a zářivé hvězdy, které se nacházejí na konci svého aktivního života. Jsou rozděleny do dvou podtříd – Ia a Ib, kdy Ia představuje jasnější hvězdy. Jedná se o velice vzácné hvězdy – na 1 milion hvězd připadá jeden veleobr. Nejbližší veleobr Canopus (F0Ib) se nachází ve vzdálenosti 310 světelných let. Další příklady jsou Betelgeuse (M2Ib), Antares (M1Ib) a Rigel (B8Ia). |
II Jasní obři Hvězdy, jejichž zářivý výkon je mezi obry a veleoby. Příkladem jsou Sargas (F1II) a Alphard (K3II). |
III Normální obři Jedná se hlavně o hvězdy s malou hmotností nacházející se na konci svého života, které navyšují svůj objem a stávají se obry. Tato kategorie také obsahuje některé hvězdy s vysokou hmotností, které se nacházejí na své cestě k veleobrům. Příkladem jsou Arcturus (K2III), Hadar (B1III) a Aldebaran (K5III). |
IV Podobři Hvězdy, které se postupně stanou obrem nebo veleobrem. Příkladem mohou být Alnair (B7IV) a Muphrid (G0IV). Také Procyon, který se postupně dostává do této kategorie a proto je označen jako F5IV-V. |
V Hlavní posloupnost Všechny normální hvězdy, které spalují vodík. Hvězdy stráví většinu svého života v této kategorii. Hvězdy v této kategorii třídy O a B jsou velmi jasné a zářivé objekty a obecně jsou jasnější než většina obřích hvězd. Do této kategorie řadíme Slunce (dG2V), Sirius (A1V) a Vega (A0V). |
Na dalším obrázku je zobrazen HR diagram poněkud jinak. Na běžných HR diagramech začíná teplota na vodorovné ose zhruba okolo 2 000 K, v tomto případě je zobrazena teplota od 325 K a proto bylo možné do diagramu zakreslit např. planetu Jupiter, která je svou hmotností blízko rozhraní mezi planetou a hvězdou, ale přesto však nestačí na zažehnutí termonukleární reakce - základní vlastnost hvězd.
Všimnout si i lze tzv. Herbigových – Harových objektů, což jsou malé jasné mlhoviny nepravidelného tvaru, které se rychle mění.