51 Pegasi
|
Hvězda 51 Pegasi je vzdálená přibližně 50,1 světelných let od Slunce. Leží blízko středu (RA 22:57:28, Dec +20:46:7.8, ICRS 2000.0) souhvězdí Pegasus, okřídleného koně - severozápadně od Markab (α Pegasi) a jihozápadně od Scheat (β Pegasi). V roce 1995 astronomové (Mayor a Queloz) ohlásili objev planety podobné Jupiteru obíhající okolo hvězdy 51 Pegasi podobné Slunci. Svá pozorování uskutečnili na observatoři Observatoire de Geneve.
Mapy souhvězdí Pegasus s vyznačením polohy 51 Peg |
Hvězda
51 Pegasi je žluto – oranžový trpaslík hlavní posloupnosti spektrální třídy G4-5 Va, ale dříve byla klasifikována jako G2-2,5 a někdy jako podobr (IV). Hvězda je 1,06 krát hmotnější než Slunce (podle serveru exoplanets.org), má 1,15 krát až 1,4 krát větší průměr než Slunce (Henry et al, 2000; a Guillot et al, 1996) a její zářivý výkon v optickém oboru je 1,30 krát větší v porovnání se Sluncem (51 Pegasi na Observatoire de Geneve). Na svoji spektrální třídu a hmotnost je poměrně jasná a rozsáhlá, to může svědčit o tom, že se jí v jádře již nedostává vodíku a může být zhruba 8,5 miliardy nebo více let stará (Henry et al, 1997). Analýza isochron však naznačuje, že by mohla být o jednu miliardu let mladší – 7,5 miliardy let (Guinan et al, 1999). 51 Pegasi je 1,6 krát bohatší (v porovnání se Sluncem) na prvky těžší než vodík (poměr Fe/H), což se usuzuje podle množství železa (podle serveru exoplanets.org).
Používaná katalogová čísla a označení jsou: 51 Peg, HR 8729, Gl 882, Hip 113357, HD 217014, BD+19 5036, SAO 90896 a LTT 16750.
Planeta „b“
V roce 1995 oznámili astronomové (Michel Mayor a Didier Queloz) objev planety podobné Jupiteru obíhající okolo hvězdy 51 Pegasi použitím metody změny radiální rychlosti (Mayor and Queloz, 1995; a 51 Pegasi na Observatoire de Geneve). Planeta „b“ má zhruba 46 % hmotnosti Jupiteru. Pohybuje se okolo 51 Pegasi v průměrné vzdálenosti pouhých 0,05 AU (pro představu, hlavní poloosa by se vešla do oběžné dráhy Merkuru) po kruhové dráze (e = 0,03) a oběžná doba činí pouhých 4,2 dne. Rovina oběžné dráhy svírá méně než 85° při pohledu pozorovatele ze Země (Henry et al, 1997). Pokud budeme předpokládat složení planety jako má Jupiter, její poloměr může být 1,2 násobek poloměru Jupiteru, zvětšené relativně k Jupiteru z důvodu většího absorpčního hvězdného záření na vnitřních oběžných drahách. Planeta bude pravděpodobně příliš horká na to, aby si udržela slabou vodíkovou atmosféru.
Planeta „b“ může být extrémně horkou, skalnatou superplanetou. Autor: John Whatmough. |
Povrch 51 Pegasi „b“ jako extrémně horké, nadmíru skalnaté planety s hustou atmosférou. Autor: Christoph Kulmann |