Mainada
Mainada, též bakchantka, zvány tak ctitelky boha Dionýsa pro své extatické vytržení, s nímž se oddávaly, oděny v dlouhých řízách a zvířecích kožích, rejům na počest Dionýsovu, tvoříce se Satyry jeho družinu. Jejich znakem byl thyros, tyč ozdobená břečťanem nebou vinnou révou, v rukou mívaly hady a dýky. Těkajíce v noci za svitu pochodní a zvuků píšťal a tympánů po horských úbočích, vrhaly se na obětní zvířata, zaživa je trhaly a jejich syrové maso požívaly. K jejich orgaistickým kultům neměli přístup muži, jinak jim hrozila i smrt. Představu o jejich vzhledu a rejích bakchantek nám poskytují hojné obrazy na vázách. Ve starověku byla velmi slavena socha Bakchantky od Skopy, která se zachovala jen v torse kopie. Eurípidés zpracoval v tragédii Bakchy báj o rozsápání Penthea bakchantkami.