Éós
Éós, bohyně jitra a začínajícího dne, předcházela svého bratra, boha slunce Hélia; byla dcerou Títána Hyperíonaa jeho sestry Theie, sestra Selénina. Bohyně Éós milovala i smrtelníky: Kefala a Óríóna, slavné lovce, též Keta a syna trójského krále Láomedonta, Títhóna, který se stal jejím manželem. Éós sice pro něho vyprosila na Diovi nesmrtelnost, ne však věčné mládí. Títhónos stárl, jeho hlas se podobal cvrkotu a kmet se stářím smršťoval; podle některých pověstí ho Éós chovala v jeskyni, podle jiných ho proměnila v cvrčka nebo cikádu. Títhónovi porodila Éós syny Emathióna a Memnona. Astraiovi dala syny větry: Argesta, Zefyra, Borea a Nora, pak Heósfora (Fósfora) a ostatní hvězdy. U Římanů slula tato bohyně Aurora. Fósforos se překládá Světlonoš; někdy byla za něho pokládána hvězda Jitřenka, pokud ráno vycházela, jindy ji považovali za Večernici, ve chvíli jejího zapadání. Éós má u Homéra mnoho epithet: růžovoprstá, zlatotrůnná, krásnovlasá atd.