Kentaurové
Kentaurové, dvojtvaré obludy, půl člověka, půl koně, jsou potomky Ixíona a bohyně Nefely; nejstarší a nejmoudřejší z Kentaurů, který vychovával mnoho reků, Cheirón byl však synem boha Krona a nymfy Filyry. Kentaurové byli hrubí, nevzdělaní, vyznačovali se vášnivou touhou po ženách a po víně. Nejprve sídlili v Thessalii, v okolí hor Oity a Pélia, odtud však byli vyhnáni, když došlo k válce mezi Lapithy a Kentaury. Kentauři se chtěli zmocnit na svatbě lapithského krále Peirithoa žen svatebních hostí. Když se pak s nimi utkal hrdina Héraklés, kterého Kentauři napadli jako hosta u jejich druha Fola, mnoho jich zahynulo jednovatými šípy; proti vůli Hérakleově zahynuli i Folos a Cheirón. Cheirónova dcera Endéis byla matkou Achilleova otce Pélea. Cheirón byl nesmrtelný, avšak po hrozných mukách z rány způsobené šípem Hérakleovým, namočeným do žluče lernské hydry, odebral se dobrovolně do říše Stínů a vykoupil tak trpícího Prométhea. Kentauři tvořili část průvodu boha vína Dionýsa spolu se Silény, Pány a ostatními členy družiny, ale zde se jejich přirozená divokost mírnila, takže v průvodu hráli na roh nebo na lyru a někdy je Dionýsos i zapřahal do svého vozu místo lvů nebo tygrů.