Helios 1
Tato vesmírná sonda byla první ze dvou sond pro hluboký vesmír vyrobených Německem ve spolupráci s NASA. Byl to do té doby největší bilaterální projekt, jeho náklady se vyšplhaly na 260 milionů dolarů. Experimenty byly prováděny vědci z obou států. NASA dodala nosnou raketu Titan/Centaur, na které sonda opustila Zemi 10. listopadu 1974.

Sonda studovala hlavní sluneční procesy a interakce Slunce – Země. Přístroje na palubě sondy byly navrženy k prozkoumání slunečního větru, magnetického a elektrického pole, kosmického záření a kosmického prachu v oblasti ohraničené rozmezím od 1 AU do 0,3 AU vzdálenosti od Slunce.
Přístroje na palubě:
- Detektor plazmatu
- Dva magnetometry
- Detektor rádiových vln
- Detektor kosmického záření
- Elektronový detektor
- Detektor mikrometeoritů
Po úspěšném startu Helios 1 dosáhl 15. března 1975 perihelu, bodu trajektorie s nejmenší vzdáleností od Slunce (0,3 AU) a pohyboval se rychlostí 238 000 km/h. Stal se umělou planetkou.
Během mise sonda rotovala s periodou 1 Hz, aby rovnoměrně odváděla teplo přijímané od Slunce. 90 % záření bylo odraženo zrcadlovým povrchem sondy. Získaná data indikovala přítomnost mikrometeoritů padesátkrát větší než v blízkosti Země.
Přestože byla plánovaná životnost sondy jen tři měsíce, sbírala data až do roku 1982, kdy jsme s ní ztratili spojení.