Péleus
Péleus, syn aigínského krále Aiaka a Endéidy, dcery moudrého Kentaura Cheiróna. Se svým bratrem Telamónem usmrtil svého nevlastního bratra Fóka, kterého Aiakovi porodila Néreovna Psamathé. Bratří musili prchnout před hněvem svého otce; Péleus našel útočiště u fthíjského krále Eurytia, který ho očistil z viny, dal mu za ženu svou dceru Polymelu a postoupil mu třetinu království. Péleus byl jedním z Argonautů a zúčastnil se i honu na kalydónského kance. Přitom nešťastnou náhodou usmrtil svého tchána Eurytia. V Iólku, kam uprchnul, odmítl lásku ženy fthíjského vládce Akasta, Astydameie; z touhy po pomstě pak Astydameia dohnala Polymelu k sebevraždě a ohrozila i život Péleův. Péleus však jejím nástrahám unikl a bohové za odměnu jeho ctností rozhodli, aby se jeho ženou stala dcera boha Nérea, Thetis. Jejich synem byl Achilleus. Thetis opustila svého manžela, když jí znemožnil, aby zajistila svému synovi nesmrtelnost. Po Achilleově smrti byl Péleus vyhnán ze svého království a královský stolec mu vrátil teprve jeho vnuk Neoptolemos. Ani pak však Péleus neumírá jako fthíjský král. Jeho říše se zmocnil Orestés. O dalším osudu Péleově se báje různí. Podle jedné byl jedním ze soudců v podsvětí. Podle jiné se Thetis s ním smířila a Péleus s ní žil v podmořském paláci jejího otce.