Proměnné hvězdy

Úvod

Jako proměnnou hvězdu označujeme takovou, u které můžeme pozorovat nebo měřit změny jasnosti (hvězdné velikosti). U těchto hvězd je pak proměnnost buď paravidelná nebo nepravidelná a je způsobována geometrickými nebo fyzickými zmenami.

Mezi proměnné hvězdy, u kterých je pozorovaná proměnnost způsobována geometrickými příčinami - zdánlivé proměnné hvězdy patří zákrytové proměnné hvězdy. Patří k nim např. Algol, W Serpentis, W Ursae Maioris. Dále pak mezi ně patří rotační proměnné hvězdy. Tyto hvězdy mají na svém povrchu tmavé skvrny nebo nepravidelné chemické rozloženi (toto může být způsobeno nerovnoměrným magnetickým polem hvězdy) a nebo rotací pulsaru, u kterých se jedná o záblesky rotující neutronové hvězdy. Jako proměnnou hvězdu s geometricou příčinou změny jasu řadíme hvězdy, které z našem pohledu zakrývá jiný objekt např. reflexní mlhovina nebo černá díra (vniká efekt mikročočky).

U hvězdy, které mení svoji jasnost díky fyzickým změnám - vlastní (skutečné) proměnné hvězdy, se jedná o změnu některé z jejich fyzikálních vlastností jako je radiální rychlost, povrchová teplota nebo spektrum. V současné době jich známe něco okolo čtyřech desítek tisíc a rozdělujeme je do následujících skupin:

• Pulsující proměnné hvězdy
• Eruptivní proměnné hvězdy
• Explozivni proměnné hvězdy

Historie

Prvními pozorovanými proměnnými hvězdami byly novy a supernovy. Jsou dochovány záznamy o supernovách z dob několik století p. k. z různých konců světa o jasném úkazu na obloze, který zářil po několik týdnů až měsíců.

Omicron Ceti

Kromě nov, byly všechny hvězdy považovány za stabilní až do 17. stol., kdy byly pozorovány první neeruptivní proměnné hvězdy. Nejvíce popsanou byl pulsující rudý obr o [:omikron:] Ceti(Krásná Mira) s jeho ~330 dne velkou periodou proměn. Objevení a zmizení Miry bylo zaznamenáno D. Fabriciusem r. 1596 ( Fabricius, David (1564-1617) ), ale celý úkaz byl považován za novu.

Delta Cephei

Až systematické záznamy v 18. stol. Vedly k pozdějším objevům. Θ Serpentis byla přesvědčivě označena za proměnnou E. Pigottem (Pigott, Edward (1753?-1825) ) díky dokumentovaným podežřením G Montanariem o století dříve. J Goodricke objevil periodickou proměnné hvězdu δ Cephei, prototyp cefeid proměnných hvězd a zákrytovou dvojhvězdu β Lyrae. Zpřesnění pozorovacích údajů vedlo ke správnému popisu mechanismů hvězdných proměn. Spekulace 18. století vysvětlující proměny hvězd se většinou pohybovaly okolo pohybů dočasných skvrn na rotující zdeformované hvězdě apod. Nakonec se však většina teorií ukázala jako nesprávná a až mnohem později byla objevena pulsace hvězd.