Erós
Erós, syn Afrodítin a Áreův, bůh lásky; ve své druhé podobě přírodního boha povstal prý z Chaosu, stejně jako bohyně Gáia a Tartaros. I bohové v čele s vševládným Diem podléhali vládě Erótových šípů, kterými přinášel buď lásku šťastnou – šípy se zlatými hroty – nebo neopětovanou, nešťastnou – šípy s hroty olověnými. Je tedy zároveň původcem blaha i utrpení. Doprovázel se svou družinou Erótů svou matku. Afrodíté pak mu jednou uložila, aby stihl láskou k nejbídnějšímu tvoru na světě královskou dceru Psýchu, která byla tak krásná, že lidé přestávali přinášet oběti Afrodítě. Erós se však zamiloval sám do Psýchy; Zephyros ji odnesl do čarovného zámku, kde ji Erós navštěvoval. Zakázal však Psýše, aby pátrala po tom, kdo je jejím mužem; přicházel k ní za tmy a před svítáním odcházel. Zlé sestry však Psýchu přemluvily, aby odhalila tajemství svého manžela. Psýché proto jedné noci rozžala lampičku, avšak poranila přitom spícího manžela krůpějí žhavého oleje na rameni; Erós procitl ze spánku a odletěl. Předpověděl Psýše, že pro ní nastane nejkrutější doba jejího života; Psýché skutečně prožila nezměrná hoře, ba i do podsvětí sestoupila z rozkazu bohyně Afrodíty, aby přinesla líčidlo od bohyně Persefony, královny říše mrtvých. Ovšem v krabičce nebylo líčidlo, ale spánek smrti. Psýché neuposlechla rady a schránku otevřela. Upadla do smrtelného spánku a jedině to, že Erós po ní toužil a hledal ji, zachránilo jí život. Erós si pak vyprosil na Diovi svolení, aby směl na Olympu slavit přeslavnou svatbu s Psýchou. Afrodítě pak nezbylo, než aby se smířila se svatbou i s tím, že se Psýše narodilo děťátko.