Persefoné
Persefoné, zvaná též Koré, „Dívka”, byla dcerou vládce bohů Dia a bohyně Demétry; žila nejraději na pohádkových lučinách kol Nýsy a trhala tam se svými družkami květy. Jednou uviděla překrásný nachový narkissos; když ho chtěla utrhnout, vynořil se z temné podsvětní říše její pán, bratr Diův, bůh Hádés, zvaný též Plútón, a strhl jí do svého vozu, taženého nesmrtelnými oři, které nikdo nemohl dostihnout. Marně volala Persefoné o pomoc. Zaslechli ji jen bohyně Hekaté a bůh Slunce Hélios. Její matka postřehla až její pozdější úpěnlivé volání o pomoc, když nešťastnice již vjížděla do temnot podsvětí. Zeus souhlasil s únosem, avšak když Démétér nechala hynout zem, musil po Hermovi poslat Hádovi rozkaz, aby Persefonu propustil k její matce. Persefoné byla šťastná, radost však neměla dlouhého trvání. Snědla totiž z rukou svého manžela jediné zrnko granátového jablka, a proto již nikdy nemohla nadobro opustit podsvětní říši. Zeus proto rozhodl, že Persefoné bude dvě třetiny roku trávit se svou matkou a zbytek roku bude žít se svým strašným manželem. Bohyně nedarovala Hádovi žádné potomstvo, avšak podle bájí porodila před svým sňatkem Diovi syna Zagrea. Uctívání Persefony bylo součástí eleusínských mystérií.