Hádés
Hádés, zvaný též Plútón, Polydegmón nebo Polydektés, „Obohacovatel”, „Vše přijímající”, syn Kronův a Rhein. Měl stejný osud jako všechny děti Kronovy kromě Dia – otec ho spolkl a pak zas vyvrhl. Při rozdělení moci mezi Dia, Poseidóna a Háda připadla Hádovi říše mrtvých. Je hluboko v podzemí, vždy temná a nevlídná; její vladař je stejný, zasmušilý, přísný, ba i krutý. Hádés pomohl osvobodit Kyklópy a dostal od nich z vděčnosti jako dar přilbu, která jej, i každého, kdo ji měl, činila neviditelným. Hádés nežije na Olympu, ani ve světě živých a neví ani vždy o událostech mezi bohy. Vyjíždí na svět pozemšťanů jen podle svého rozmaru. Hádés pečlivě střeží svá práva a rozděluje, hlavně tresty, všem stejně. Své ženy, bohyně Persefony, zvané též Koré, dcery Dia a bohyně Démétry, se Hádés zmocnil násilím, únosem. Jako oběti mu lidé přinášeli černé ovce, oběti konali s odvráceným obličejem, seděli při nich na zemi, tloukli do země a přitom volali své prosby a přání. Hádés byl neoblomný bez ohledu na nářky, prosby a oběti. Byl též pánem všech pokladů skrývajících se v zemi. Rozdával je podle své vůle. V říši Hádově končí veškerý život, ovšem zemské hlubiny jsou i počátkem nových životů. Lidstvo proto pokládalo Háda za dárce rostlinstva a Hádés byl v této vlastnosti pokládán za dobrotivého boha. Symboly naznačující tuto jeho funkci byly klasy a roh hojnosti. O Hádovi se vypráví pověst, že ho zranil šípem Héraklés, když došlo k boji mezi bohy. Háda vyléčil lékař bohů Paiéón.