Hmotnost
Základní charakteristikou hvězdy je její hmotnost, tj. množství látky (plazmatu, degenerované látky, neutronového plynu), z níž je hvězda gravitací vybudována. Jde o plazmatická kosmická tělesa, složená z 1056 – 1058 částic, především elektronů, protonů a jader hélia.
Příkladně počet částic v nitru Slunce je zachycen v tabulce:
elektronů | 1,0.1057 částic | |
protonů | 8,2.1056 částic | |
jader hélia | 8,7.1055 částic | |
ostatních jader | 1,4.1055 částic | |
fotonů | 1,1.1054 částic | |
celkem | 1,9.1057 částic |
Hmotnost lze určit z jejího gravitačního působení (3. Keplerův zákon) buď na jinou hvězdu (ve dvojhvězdách), nebo na fotony (gravitační posuv).
Jednotkou hmotnosti je kilogram. Astronomickou jednotkou hmotnosti je sluneční hmotnost MS (přibližně 2.1030 kg). Hmotnost hvězd je někdy udávána počtem baryonů, z nichž je složena.
Hmotnosti hvězd jsou v rozmezí 0,08 až 100 slunečních hmotností. Avšak velká většina hvězd má hmotnost v úzkém rozmezí 0,3 až 5 MS. Spodní mez je dána tím, že prahvězda o hmotnosti menší než 0,08 hmotnosti Slunce nemá dostatek gravitační síly, aby se smrštěním v nitru zahřála na teplotu minimálně 7 mil. K, která je potřebná k hoření vodíku. Taková prahvězda nedosáhne hlavní posloupnosti a stane se hnědým trpaslíkem. Horní mez je dána tím, že při vyšší hmotnosti než 100 Sluncí je teplota v nitru příliš vysoká a tlak záření, který roste (podle Stefanova zákona) se čtvrtou mocninou teploty, převládne nad gravitací. Prahvězda je rozhozena tlakem záření ještě před tím, než dosáhne hlavní posloupnosti.