SGR a AXP záblesky

Přehled známých anomálních rentgenových pulsarů

Známé SGR

V roce 1986 na konferenci ve Francii astronomové oznámili, že známé objekty podobné tomu z N49 existují ještě dva. Tato vesmírná tělesa byla pojmenována jako „Soft Gamma Repeater (SGR)“, a tím uznána za samostatnou skupinu vesmírných objektů. Pojem SGR zahrnuje jejich vlastnost opakovaně vyzařovat velmi silné výboje měkkého gama záření. SGR z N49 dostal označení SGR 0526-66. Zbylé dva objekty (objeveny též v roce 1979) pak SGR 1086-20 a SGR 1900+14 se nacházejí v naší Galaxii.

SGR 2526-66
Jak již bylo zmíněno, poprvé byl zaznamenán 5. března 1979. Zdroj zůstal aktivní až do konce května téhož roku. Předběžná pozice byla předpovězena do Velkého Magellanova mračna, což se roku 1991 s velkou přesností potvrdilo.

SGR 1806-20
Byl poprvé pozorován v roce 1979 a neaktivnější byl v období kolem roku 1985, kdy bylo známo přibližně 100 záblesků. Od počátku let devadesátých je jeho aktivita spíše sporadická. SGR 1806-20 se nachází na obloze poblíž galaktického středu v souhvězdí Střelce. V roce 1993 skupina vedená Toshioem Murakhamiem lokalizovala SGR 1806-20 pomocí rentgenového teleskopu ASCA. Ukázalo se, že tento objekt jev rentgenovém oboru velmi jasný i v době, kdy nevysílá žádné záblesky gama. 27. prosince 2007 se tento zdroj opět stal aktivním. Následující animace zachycuje počítačovou simulaci toho, jak záblesk vypadal ze Země. Tato animace pak ukazuje původce záblesků z SGR 1806-20 - magnetar. (zdroj animací: swift.sonoma.edu).

SGR 1900+14
Byl poprvé pozorován v roce 1979, kdy byly zachyceny v polovině března 3 záblesky. Poté se na téměř dvě desetiletí odmlčel. V roce 1998 se však velmi intenzivně rozzářil (záblesky byly podobně intenzivní jako ty z 5. března 1979). SGR 1900+14 byl přesněji lokalizován roku 1998 v souhvězdí Orla.

V 90.letech pak byly objeveny další dva zdroje SGR.

SGR 1801-23
Zdroj byl objeven v roce 1997, kdy vyzářil 2 záblesky. Jeho pozice nebyla ještě odhalena, a tak nevíme, zda se jedná o  neutronovou hvězdu či pozůstatek výbuchu supernovy.

SGR 1627-41
Byl objeven astronomy NASA 6. června 1998. V období června a července vyzářil asi 100 záblesků, které byly zachyceny čtyřmi různými kosmickými sondami. Pozice tohoto bursteru byla shodná s pozůstatkem supernovy v galaktické rovině.

Anomální rentgenové pulsary (AXP)

Kromě záhadných SGR záblesků znali astronomové ještě jiný, neméně záhadný, druh záblesků, který se lišil od SGR svojí charakteristikou. Prvním zdrojem takového záření byl anomální rentgenový pulsar (AXP) s katalogovým číslem 1E 2259+586 a periodou ~7 s. Objeven byl roku 1980 v planetární mlhovině CTB 109. Jeho spektrum bylo měkčí než u typického binárního pulsaru s  akrečním diskem a neobsahovalo optickou část. Odhadovaná vzdálenost činila 4,1 až 5,6 kiloparseků.

Snímek CTB 109 a AXP 1E 2259+586 pořízený teleskopem Einstein
(zdroj obrázku: hea-www.harvard.edu)

Anomální rentgenové pulsary jsou speciální skupinou velmi mladých (stále obklopeny pozůstatkem supernovy – mlhovinou) a izolovaných pulsarů (neutronových hvězd). V současné době máme 5 potvrzených AXP a 3 kandidáty. Všechny vykazují přibližně stejné periody, rychlé zpomalování rotace, rentgenové spektrum a enormně silné magnetické pole. Je jisté, že energii nemohou získávat běžným způsobem z akrečního disku či rotace, jak je tomu u ostatních pulsarů. Zarážející je též podobnost mezi AXP a SGR v následujících charakteristikách:

1. podobná doba periody
2. podobné spektrum
3. podobná míra zpomalování

Nejmarkantnější rozdíl mezi AXP a SGR je pak ve vyzařovaném spektru:

1. SGR jsou záblesky měkkého gama záření, AXP jsou záblesky rentgenového záření
2. SGR jsou relativně pravidelné záblesky, kdežto AXP jsou nepravidelné