Princip záblesku magnetaru

Významnou součástí elektrodynamických procesů magnetaru je magnetická rekonexe. Povrch magnetaru tvoří plazma, v němž extrémně silné magnetické pole vytvoří velké množství chaoticky orientovaných magnetických siločar. V momentě, kdy se k sobě přiblíží dvě navzájem opačně orientované siločáry magnetického pole, dojde k jejich rozpojení a následnému spojení. Vzniká energeticky výhodnější konfigurace a navíc se během rekonexe uvolňuje magnetická energie, která zahřívá okolní plazma.

Schéma rekonexe opačně orientovaných magnetických siločar. Při tomto jevu dochází k uvolňování magnetické energie
(zdroj obrázku: www.aldebaran.cz)

Vznikne horký oblak elektron-pozitronových párů a fotonů (ohnivá koule neboli fireball). Elektrony a pozitrony jsou zachyceny a drženy silným magnetickým polem, fotony unikají v podobě vzplanutí v rentgenovém oboru nebo v oboru měkkého gama záření. Tyto nepravidelné RTG hvězdy nazýváme AXP (Anomalous X-Ray Plusar) a v případě gama vzplanutí SGR (Soft Gamma Repeater). Celkově je takových zdrojů známo v naší Galaxii více než deset. Vzplanutí se objevují v nepravidelných intervalech, hovoříme o tzv. aktivní fázi magnetaru. Někdy dojde ke katastrofické rekonexi magnetických silokřivek a ke gigantickému záblesku, který je tisíckrát energetičtější než běžně se opakující vzplanutí. Zatím byly pozorovány tři takové případy ( 1979, 1998, 2004), v po-sledním byla uvolněná energie doposud nejvyšší, a to 10³⁹ J.

článek převzat z: www.aldebaran.cz