Magnetické pole magnetaru

Při vzniku neutronové hvězdy dochází k zesílení jejího magnetického pole. K tomu, aby se z velmi masivních hvězd (10–30 M_S) nestaly černé díry, musí odhodit zhruba 80 % své hmoty. Podle rovnice (8.16) je patrné, že čím výraznější bude zmenšení průměru hvězdy, tím větší bude výsledné magnetické pole. U hvězd, jejichž magnetické pole bylo silné ještě před zhroucením, je velmi velká šance, že se z nich stanou magnetary.

Uvnitř magnetaru cirkuluje látka konvekcí. Horká ionizovaná látka stoupá k povrchu a chladnější klesá směrem ke středu. Protože je ionizovaná látka velmi dobrým elektrickým vodičem, jsou siločáry magnetického pole procházející těmito konvekčními proudy strhávány rychlou rotací. Samotné magnetické pole tak může být tímto procesem ještě zesíleno – dochází k dynamo-efektu, o němž se předpokládá, že je zdrojem magnetického pole hvězd i planet. Vzniklé dynamo pak může existovat během jakékoli fáze vývoje hvězdy, jedinou podmínkou je rychlá rotace turbulentního nitra. Navíc se může během krátkého časového období, během něhož se hvězda promění ve hvězdu neutronovou, stát konvekce velmi prudkou. To bylo poprvé ukázáno v počítačové simulaci roku 1986 Adamem Burrowsem a Jamesem M. Lattimerem. Spočtená intenzita magnetického pole dosahovala hodnot až 10¹¹ T, což je hodnota 1 000krát větší než u běžných pulsarů.