Zeus

Zeus, nejvyšší bůh, syn Títána Krona a jeho manželky Rheie. Byl nejmladší dítě Rheino; ta byla rozhněvána, poněvadž Kronos pozřel všechny její dříve narozené děti, Hestii, Démétru, Héru, Háda a Poseidóna, aby se nemohla vyplnit věštba Úranova a Gáiina, že ho jeho vlastní dítě sesadí z trůnu. Proto se rozhodla, že Dia zachrání před tímto neblahým osudem. Porodila Dia tajně za temné noci na Krétě a svěřila ho nymfám Ídaji a Adrásteji, aby ho opatrovaly. Kronovi pak podstrčila kámen zabalený jako děcko, aby ho spolkl. Nymfy novorozeně živily mlékem kozy Amaltheie a medem. Kúréti ho střežili a hřmotili, aby přehlušili dětský pláč. Zeus dospěl a rozhodl se bojovat s Kronem za osvobození svých sourozenců. Podle rady bohyně rozumu Métidy dal Zeus Kronovi medový nápoj smíšený se solí a hořčicí a Kronos vyvrhl v obráceném pořadí své děti. Zeus ihned vybídl Háda a Poseidóna, aby se s ním spojili k boji proti otci. Boj byl velmi krutý; nejprve měl úspěchy Kronos, který zavolal na pomoc Títány. Zeus tísněný náporem se rozhodl osvobodit Kyklópy, kteří ho vyzbrojili bleskem a hromy, Hádovi dali čapku, která činila neviditelným, a Poseidónovi pak zlatý trojzubec. Zeus neváhal ani před propuštěním hrozných Hekatoncheirů, které uvrhl do zemských hlubin jejich otec Úranos. Pak byl konečně Kronos přemožen, zejména když někteří jeho stoupenci přešli do tábora Diova. Zeus své protivníky smetl blesky z Tartaru. To však ještě nebylo konečné vítězství. Rozhněvaná bohyně Gáia zplodila s Tartarem největší nestvůru, jakou kdy svět spatřil, Týfóna, aby se pomstila Diovi za jeho krutost vůči Títánům. Týfón měl sto hlav, jimi se dotýkal hvězd, sršel plameny a vyvrhoval lávu. Olympští bohové měli před tímto novým nepřítelem hrůzu. Jediná Pallas Athéna dráždila Dia k rozhodnému boji. Týfón házel na Dia ohromné balvany, avšak Zeus je blesky srážel na netvora zpět a způsobil mu těžká zranění. Netvor prchl na Sicílii a Zeus ho pohřbil pod Etnou. Zeus se pak rozdělil o vládu se svými bratry losováním, přičemž svou obratností se stal vládcem bohů. Nebyl vždy oblíben u všech bohů, někteří z nich reptali, nechtěli se s ním však znepřátelit pro jeho sílu. Vzpoura proti němu skončila nezdarem, když bohyně Thetis povolala Diovi na pomoc proti Poseidónovi, který ho poutal, vlastního syna Poseidónova, storukého Briarea, a když spolu zápasili, Zeus se snadno osvobodil. Zeus vládl ze svého zlatého paláce, který mu postavil jeho syn Héfaistos na Olympu, a nejen určoval a střežil zákony a řády i právo, ale i rozhodoval o všem, co bylo hodno jeho rozhodnutí. Osud lidstva byl dvakráte na vážkách, když Zeus zamýšlel lidstvo vyhubit, avšak vždy mu v tom zabránil Títán Prométheus. Zeus byl nejvyšším pánem všeho, avšak i nad ním stál ještě osud, kterému nevládl; nemohl ho ani ovlivnit, mohl jen dbát, aby se stalo to, co bylo osudem určeno. V dódónské věštírně zvěstoval budoucnost, kterou jeho kněží odposlouchávali ze šumění posvátných dubů, stromů, které mu byly zasvěceny. Nemiloval spory, byl do jisté míry i laskavý, a proto když upevnil svou vládu, propustil i své bývalé nepřátele. Nepostrádal však ráznosti, kterou uplatňoval jak proti provinilcům, tak i ve vlastní rodině, ba nechyběla mu ani lstivost. Krutě potrestal například Ixíona, který zatoužil po jeho manželce Héře; vlastního syna Héfaista srazil z Olympu na zem, když mu odporoval a zastával se své matky. Se svou manželkou Hérou měl tři děti, boha války Área, Héfaista a bohyni mládí Hébu. Héra byla Diovi naprosto věrná, aby prokázala, že je hodná své funkce ochránkyně manželství. Zeus však nedbal tak úzkostlivě na dodržování manželské věrnosti. Ve své záletnosti neznal vždy míry a využil všeho, aby dosáhl přízně některé bohyně nebo i smrtelné ženy, do níž se zamiloval. Přibližoval se ke svým vyvoleným v  nejrůznějších podobách, třeba i v podobě jejich manžela a využil každé možné lsti. O osud svých dětí se staral pečlivěji než o své milenky. Ty pak dovedla Héra ve své žárlivosti stíhat velmi krutě. Jednou se však dočkala toho, že ji Zeus pro neustálé pronásledování jemu tak milého syna Héraklea stoupal zlatými řetězy a zavěsil ji mezi nebe a zemi. Z nejznámějších potomků porodily Diovi bohyně Léto Apollóna a Artemidu, Máia Herma, Dioné Afrodítu, Themis Hóry a Moiry, Déméter Persefonu a Euronymé Charitky. Ze smrtelných žen pak Semelé Dionýsa, Európé Mínóa, Rhadamanthya a Sarpédonta, Léda Helenu a Polydeuka, Alkméné Héraklea a Díá Peirithoa. I tento neúplný výčet dokazuje, že Zeus byl veselý bůh. Neváhal ani unést Ganyméda, svého číšníka, ke kterému vzplanul vášní. Zůstával však stále nejvyšším bohem, pánem blesků a hromu, a jeho vznešenost symbolizoval jemu zasvěcený král ptáků orel a ze stromů dub. Řekové mluvili o Diovi vždy s nejvyšší úctou a k jeho poctě vystavěli mnoho chrámů, oltářů a nespočetných soch. Athénský sochař Feidiás za doby Perikleovy vytvořil slavnou sochu Dia Olympského ze zlata a slonoviny; v Olympii pak byl nejproslulejší Diův chrám a v Pergamu jeho nejkrásnější oltář.



Diův chrámZeus
Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 11073krát.

* * *    Zrcadleno ze stránek astronomia.zcu.cz/hvezdy/nazvoslovi/683-zeus    * * *
Vytištěno ze stránky projektu Hvězdy (hvezdy.astro.cz/nazvoslovi/683-zeus)
Nahrávám...